Kdyby mi někdo sestavil byznysplán se ztrátou, vyhodím ho. Ve svém byznysu se řídím tím, že 1 a 1 jsou 2. Stát budu řídit jako firmu. Takové chytristiky sázel už před osmi lety Andrej Babiš do hlav studentů VŠE. A dělá to dosud, jen studentů a vzdělanějších lidí se poněkud straní.

Nezávislá analýzu serveru Motejlekskocdopole srovnala, jak odpovědně politici sestavovali rozpočet v posledních 15 letech (metodika analýzy je uvedena pod článkem).

Šest z nich už jde na vrub Andreje Babiše, nejprve ministra financí, od roku 2018 premiéra. (Podřízené typu Alena Schillerová nebo Ivan Pilný, ministr na 7 měsíců roku 2017, samozřejmě zcela opomíjíme.) Jak si tedy vedl hospodář Babiš?

Rozpočet na rok 2015 byl sestaven opravdu zodpovědně, zvlášť po avanturismu předchozího roku (Zemanova bizarní vládní vložka). Další rok lze označit také za zodpovědný, ačkoliv stačilo zastavit investice a kofinancování EU projektů, a byl z toho nečekaný přebytek (oproti 2015 pokles vládních investic o 118 mld. Kč).

Zlom přichází v roce 2016. Zodpovědnost při sestavování státního rozpočtu se právě tehdy stala výrazem, který Babišovi poradci evidentně vyřadili z česko–slovenského slovníku. Z relativně solidního hospodáře, úspěšného byznysmena, se stává populista, kterému nestačí ani dobré časy – bezostyšně jede na dluh. Více v přiloženém grafu.

Klíčový je tmavě modrý sloupcový graf. Ukazuje fiskální úsilí při sestavování státního rozpočtu. Zatímco v rozpočtu na rok 2016 se projevuje relativně vysoké fiskální úsilí o zachování rozpočtové disciplíny (bylo na úrovni fiskálních úsilí vlád Petra Nečase), od rozpočtu na rok 2017 padá skoro ke dnu a v následujících letech je už záporné.

Fiskální úsilí měříme meziroční změnou strukturálního salda rozpočtu. Jde tedy o data očištěná o cyklickou složku. Jednoduše řečeno, v dobách konjunktury má vláda k dispozici vyšší daňové příjmy a výdaje jsou zároveň nižší (klesá nutnost platit vysoké sociální dávky, podpory v nezaměstnanosti atd.). V dobách recese je to opačné. Pokud má tedy vláda schodek v době recese, může být zároveň docela zodpovědná a její fiskální úsilí kladné. Deficitní státní rozpočet v konjunktuře je znakem záporného fiskálního úsilí – vláda rozhazuje na úkor budoucnosti.

Vlády se obvykle v prvních 2 letech po volbách chovají zodpovědně, zatímco v následujících letech svého mandátu začínají uplácet voliče s výhledem na volby. Této opakující se časové periodě se říká politický cyklus.

Z analýzy jasně vyplývá, že doba zodpovědného hospodaření skončila u Andreje Babiše už v roce 2016, což odpovídá politickému cyklu. Jeho vláda však přinesla novinku, kterou si nedovolil žádný premiér či ministr financí v posledních 15 letech: hned její první státní rozpočet byl nehospodárný.

Navíc víme, že se příliš neinvestuje. Sledujeme, jak vláda neumí stavět dálnice či rychlé železnice a vypadá to, že infrastruktura je slovo, které se ve slovenštině nejspíš nevyskytuje. Totéž platí pro školství, zdravotnictví a sociální péči. Tak se nám daří žít na účet našich dětí a prostřednictvím současného uplácení voličů parazitujeme na vlastní budoucnosti.

V dalším článku se podíváme na srovnání posledních patnácti let. Kdo byl nejlepší a nejzodpovědnější hospodář?

Metodika analýzy CETA:

Pro výpočet cyklické a strukturální části rozpočtového schodku odhadneme potencionální produkt, tedy úroveň HDP, kterou by národní hospodářství mělo dosáhnout po očištění vlivů hospodářského cyklu. V této analýze byla použita data MF ČR, která se opírají o metodu odhadu produkční funkce. Odhad potenciálního produktu umožní vypočítat produkční mezeru jako rozdíl skutečného a potencionálního HDP. V dalším kroku se stanoví výše příjmů veřejných rozpočtů, pokud by ekonomika byla na úrovni potenciálního HDP. K tomu je nezbytná znalost elasticity celkových příjmů, která vyjadřuje, o kolik se změní celkové příjmy při jednoprocentní změně nominálního HDP.

Výše zmíněné odhady slouží jako vstupy pro výpočet cyklické složky deficitu/přebytku. Po zjištění výše cyklické složky deficitu/přebytku je možné vypočítat strukturální deficit/přebytek.

Za strukturální deficit/přebytek považujeme saldo státního rozpočtu při plné zaměstnanosti, tedy na úrovni potenciálního produktu. Velikost strukturálního deficitu je rozdíl reálného rozpočtového schodku a jeho cyklické složky navíc snížené o kvantifikovatelný vliv jednorázových a jiných přechodných opatření. Jinými slovy, nachází-li se ekonomika v konjukturní fázi cyklu a zároveň dochází ke strukturálnímu deficitu, pak je fiskální politika vlády expanzivní. Po očištění od vlivu hospodářského cyklu je strukturální deficit/přebytek výsledkem vládních fiskálních opatření, která mohou (ale nemusí) mít za cíl zvýšení či snížení úrovně produkce v ekonomice. Naopak, v případě dosažení strukturálního rozpočtového přebytku má fiskální politika vlády spíše restriktivní charakter.

Zdroj: Motejlekskocdopole.com

0 komentářů

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

3 × 3 =

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..